Zřícenina Lopata

Místo osídlili už v eneolitu lidé chamské kultury a nálezy keramiky a skleněných korálů ukazují i na pozdně halštatské hradiště. Hrad tu v letech 1367–1377 postavil nejspíš Heřman z Litic. V prosinci 1397 hrad, který tehdy ovládali lapkové, obléhal královský hejtman Prokop; po dobytí připadl králi. Roku 1401 ho dostal domažlický purkrabí Maršík z Hrádku a jeho syn Habart z Lopaty se později sám dal na loupení – mířil hlavně na panství hradu Vlčtejn.

Husité ho začátkem roku 1433 po několikaměsíčním obléhání dobyli a pobořili a vyhořelý hrad už nikdo neobnovil. Obléhatelé tu po sobě v letech 1432–1433 zanechali stavby, jejichž pozůstatky jsou kolem zříceniny dodnes.

Hrad stál na buližníkovém suku 420 metrů nad mořem, nad údolím Kornatického potoka, a celý areál patří do přírodní rezervace Lopata. Bergfrit stál netypicky v nejlépe chráněné části hradu. Na výrazné skále na východě předhradí zůstaly základy čtverhranné věže. Do jádra se chodilo po mostě přes příkop a brána v parkánové zdi se zavírala kolébkovým padacím mostem.