Olomoucký hrad

Hrad na Václavském, jinak Dómském pahorku vyrostl z velkomoravského hradiště, které se na rozdíl od jihomoravských center dál rozvíjelo i po pádu říše. Vrchol zažilo ve druhé polovině 10. století jako pevnost na dálkové stezce. Dlouho tu pak měla sídlo olomoucká údělná knížata a také biskupové. Od roku 1962 je národní kulturní památkou a v roce 2015 získal spolu s Arcidiecézním muzeem značku Evropské dědictví.

Na východní straně areálu stojí katedrála svatého Václava a Zdíkův palác, kterému se říká i Přemyslovský; veřejnosti ho znovu otevřeli v roce 1988. Na severu sídlí v budově kapitulního děkanství Arcidiecézní muzeum, vedle je kostel svaté Anny a kaple svaté Barbory. Jih uzavírá Dům zvoníků, kaple Panny Marie Opatrovnice a domek, kde tvořili malíř Jindřich Lenhart a jeho syn Karel. Střed zdobí barokní Jan Nepomucký, kterého roku 1724 vytvořil Jiří Antonín Heinz.

Při výzkumech v letech 1972–1995 tu archeologové získali asi 20 000 raně středověkých předmětů, dnes uložených ve sbírkách olomouckého Vlastivědného muzea.